Můj příběh

     "Miluji práci s dětmi a mým cílem je vychovat z nich sebevědomé a zodpovědné občany, kteří se nebojí udělat chybu. Nabízím proto jednoduché a funkční pomůcky, které napomáhají rozvíjet růstové, kreativní a kritické myšlení."

Jmenuji se Kateřina a jsem úča!

     Zrovna sedím v křesle s horkým čajem, koukám z okna a přemýšlím. Přemýšlím nad tím, jaké dovednosti bych chtěla, aby moji žáci měli a vlastně, abych měla i já. Přemýšlím, co všechno je pro dnešní dobu důležité.

    Chtěla bych, aby moji žáci byli sebevědomí, cílevědomí, komunikativní a rádi se učili. Aby dokázali mezi spoustou informací najít ty důležité, dokázali je zhodnotit, porovnat, vyvodit a obhájit své názory. Aby si dokázali stát za svým názorem, ale zároveň respektovali i názor ostatních. A aby chyby brali jako součást učení, nebáli se jich a uměli s nimi pracovat.

Prostě a jednoduše, aby měli růstové, kreativní  a kritické myšlení. 

     Ano, tohle všechno je ve 21. století velmi důležité. Ale jak na to? 

     Doma s vlastními dětmi to není takový problém, ale jako učitelka prvního stupně jsem si tím nebyla až tak jistá. Samé čtení, psaní, počítání, přírodověda, vlastivěda, jazyky… Kam má chudák učitel zařadit ty důležité dovednosti a jak to ty děti vlastně naučit. 

     Dnes už vím, že to jde, i když to není úplně jednoduchá cesta, ale stojí za to po ní vyrazit. Dnes vím, že to dokonce může být i zábava a není to jen o biflování pouček a nudném počítání. 

Ale vždycky to tak nebylo! 

     Jako mnoho z Vás jsem prošla klasickou základní školou plnou klasických výukových metod. I když jsem práci s dětmi vždycky milovala - zbožňovala jsem čtení knih, psaní povídek, vymýšlení úkolů a her - byla jsem na konci devítky ze všech těch výkladů a zápisků tak otrávená, že mě ani nenapadlo, abych šla na pajďák (a to je moje ségra i máma ze školství).

     Netušila jsem, že se to dá dělat i jinak. No a tak jsem se rozhodla pro dráhu zdravotního laboranta. A ač mě studium bavilo, nenaplňovalo mě to natolik, abych u toho zůstala. 

Vesmír mi dával pořád dokola najevo, že k těm dětem zkrátka patřím. 

     Doučovala jsem, zajímala se o osobní růst, vymýšlela program pro děti na letní tábor u moře, psala povídky, kreslila plakáty pro děti, vytvářela různé aktivity pro sestřenici a bratrance. Prostě jsem pro děti něco dělala každou chvíli. Dlouho mi trvalo než jsem si vůbec připustila, že ta cesta, kterou jsem se rozhodla vydat nebude ta pravá, která mě bude celý život naplňovat.

     Jenomže, když už jsem si to uvědomila a nastoupila na pajďák, zjistila jsem, že to pořád není to, co jsem si od toho slibovala. Pořád dokola jsem zjišťovala, že je to ve škole stále trošku tak, jak jsem to zažila já. 

Představovala jsem si, že na univerzitě dostanu jednoduchý návod a budu vědět, jak s dětmi pracovat. Ale to se nestalo. 

     Nebylo to samozřejmě jen o biflování, naučili jsme se různé metody, ale spíš to bylo o psaní příprav a seminárek než že bych si připadala připravena pro praxi tak, jak bych si představovala.

     A takto vybavena-nevybavena jsem nastoupila do práce. Samozřejmě jsem zjistila, že to nebude procházka růžovou zahradou. Kromě opravování sešitů a přípravy výuky, jsem trávila volný čas tím, že jsem si vyhledávala různé tipy a návody, jak děti naučit číst, psát a počítat a neunudit je k smrti. To vcelku problém nebyl. Na internetu jsem našla plno zajímavých úkolů a pracovních listů, které mi v tom pomáhaly. 

Problém ale nastal, když jsem chtěla pozvednout výuku o něco výš. 

Na škole nám pořád vtloukali, abychom děti učili důležité dovednosti jako jsou komunikace, etika, finanční gramotnost, myšlení, spolupráci, asertivitu, práci s chybou a další, ale už nám pořádně neřekli, jak na to. A tak jsem se pustila do hledání. Jenomže s tím už to tak jednoduché nebylo a proto jsem se rozhodla, že se tomu začnu více věnovat. Zkoumala jsem různé knihy, prohledávala webové stránky a učila se od zkušenějších.

    A protože mám ráda jednoduchá a funkční řešení, rozhodla jsem se nabídnout to, co jsem zjistila prostřednictvím svého blogu a jednoduchých pomůcek, které budou pomáhat zejména v rozvoji myšlení, které považuji u dětí za klíčové pro všechny ostatní dovednosti využitelné ve 21. století. A to myšlení růstové, kritické a kreativní. 

   Vzhledem k tomu, že jsem učitelka 1. stupně, jsou materiály koncipovány hlavně pro první stupeň, ale mnohdy je využitelný i pro ten druhý nebo pro rodiče, kteří chtějí pracovat s dětmi doma. 

Tak doufám, že se Vám u mě bude líbit!